16 06 2010, 07:24, RedakceIMPRESÁRIO ZE SMIRNY
První komedii Carla Goldoniho režíroval v Plzni Ladislav Smoček v roce 1991, ještě jako hostující režisér. Poprask na laguně byla kouzelná inscenace, rozžitá půvabnými postavami a postavičkami, kde se smích mísil s trochou nostalgie.
Viktor Viktora napsal ve své kritice: „Poprask na laguně budil smích, který zasáhl celou osobnost a z jejího nitra vytěsňoval jakékoliv pomyšlení na starost nebo svízel. Člověk se uklidnil a prozářil vnitřním úsměvem, pohodou a uklidněním“. Goldoniho Lháře režíroval Ladislav Smoček již jako kmenový režisér plzeňské činohry v roce 2003. Také tento příběh notorického lháře, zvyklého utvářet události podle svých představ, zaujal plzeňské diváky. „Ladislav Smoček rozpoutal vtipný vodopád, kterému se hlediště neubrání, i kdyby se snažilo sebevíc,“ napsal v Plzeňském deníku Petr Dvořák.
Vztah Ladislava Smočka ke Goldonimu se nezměnil. „Tento velikán divadla uložil do svých her svůj tehdejší svět,“ říká.o něm. „Chápal lidi kolem sebe tak autenticky a tak podstatně, že ti jeho lidé jsou živí a samozřejmí pro nás i dnes. Pácháme pořád stejné hříchy, máme pořád stejné zájmy, pořád ty samé problémy. Goldoni nám to všechno servíruje v situacích, do kterých ty lidi život dostal. Je to výtečný psycholog a divadelník par excellence.“
O Goldoniho komedii Impresário ze Smirny uvažoval Ladislav Smoček dlouhá léta, protože ho v ní zaujala autorova znalost herecké mentality, v níž se pocit výlučnosti prolíná s komplexem méněcennosti, ale odrazovalo ho ´odborářské´ řešení konce hry. Přistoupil k radikální úpravě textu, ve které - při zachování žánru - vytvořil větší prostor pro jevištní akce.
Carlo Goldoni napsal Impresária ze Smirny v roce 1760, ve svých třiapadesáti letech. Tehdy už měl bohaté zkušenosti nejen jako právník, jako uznávaný autor, ale i jako divadelní ředitel. „Poznal jsem po Itálii velice, velice mnoho operních impresáriů; napsal jsem pro ně hodně komických i vážných libret a mohu tedy o nich mluvit zasvěceně,“ napsal o tom. „Nejrůznější druhy impresáriů se shodují v jednom: velcí i malí, bohatí i chudí, čestní i prodejní, všichni ujišťují, že podnikat v opeře je největší, nejúmornější a nejnebezpečnější nadělení. Z čeho pramení ta úmornost, mrzutosti a nebezpečí? Z charakteru herců, z jejich netýkavosti, náročnosti, neomalenosti – téměř všeobecné. Říkám téměř, protože v početném davu pěvců a pěvkyň se také najdou počestní a řádní lidé jako v každém jiném umění, jen s tím rozdílem, že v oblasti harmonie je těch špatných přespříliš mnoho. A když chceme dělat operu, neobejdeme se bez nich.“
Znalost lidí ´od divadla´ byla pro Goldoniho základem, z něhož při psaní Impresária ze Smirny čerpal. Zdrojem komiky je především extrémní rozdíl mezi sebevědomím operních adeptů a jejich skutečnými schopnostmi, ctižádostí a nafoukaností střídající se se servilitou a ponížeností, bitva o prestižní postavení mísící se s bojem o zachování holé existence. Kontrasty v kresbě postav jsou zdrojem drsnější komiky, než je u tohoto autora obvyklé. Ale ani v Impresáriovi ze Smirny neabsentuje chápavý, moudrý pohled autora na lidské trápení.
Ladislav Smoček se s touto komedií poprvé setkal jako režisér v pražském Činoherním klubu. O rok později, v roce 2005, byla tato inscenace zařazena do programu Mezinárodního divadelního festivalu v Plzni.
Premiéra se odehraje 19. června 2010 v Komorním divadle.
