Nemoci nepředstavují jen něco, co ohrožuje lidské životy. Evoluční biolog z Cambridgeské univerzity Jonathan Goodman na akademickém serveru Conversation uvádí, že choroby jsou také složitými a nedoceněnými hybateli kulturních změn.
Francouzský antropolog Marcel Mauss ve své klasické práci nazvané Dárek v roce 1954 popsal, jak se obdarovávají maorští lidé. Tito původní obyvatelé Nového Zélandu věří, že ti, kdo druhým na oplátku žádný prezent nedají, jsou náchylnější k nemocem a potenciálně i smrti. Rituály dávání a přijímání darů se tak propojili s vírou a nemoci se dostaly do samotného základu kulturních interakcí.
Oproti tomu v moderní západní společnosti se řada lidí dívá na infekce spíše jen jako na biologické ohrožení zdraví a blahobytu, než že by je vnímala za základní prvek víry a kulturní změny. Někteří nemoc prostě očekávají a považují ji za běžnou součást života, kterou si čas od času musí projít každý.
Už mnohokrát se stalo, že některá choroba měla devastující účinky na lidské populace. Když sečteme oběti všech známých epidemií od té v Athénách v době Perikla až po pandemii covidu-19, zjistíme, že infekční nemoci zabily víc lidí než všechny dosavadní války.
Nakažlivým nemocem se obvykle velmi dobře daří ve válečných a poválečných podmínkách. Během napoleonských válek zemřelo osmkrát víc lidí v důsledku chorob než kvůli zraněním na bitevním poli. A právě proto, jakou hrozbu tyto nemoci představují, a vzhledem k tomu, že jim ještě dostatečně nerozumíme, vznikl obrovský soubor kulturních rituálů, které se týkají toho, jak na tyto nemoci reagovat.